Search

7 statečných

Pustit se dnes do změn ve školství je úkol pro statečné! Problém je hlavně v tom, že nikdo vám neřekne, kam vlastně má vzdělávání směřovat, na čem máme stavět (výzkumem ověřený efektivní přístup) a kde máme vzít kvalitní personální a metodické zdroje pro takovou změnu.

Po delším zrání se nám v MAPech vyrýsovalo 7 potřebných pilířů, které by mohly unést postupnou změnu současného školství, nikoliv jen přidat další zmatky do tak již nesystémového guláše... Již teď víme, že ani celá doba projektu MAP-II nebude na jejich pnou realizaci stačit, ale někde se začít musí:


7 pilířů vzdělávání


1) Osob(nost)ní rozvoj

Krásné české přísloví říká, že "ryba smrdí od hlavy". Pokud nebudou nad pedagogy bdít zralí ředitelé, těžko se k nějaké změně a růstu dostanou. NOHA č.1: Osobnostní růst ředitelů nám zajišťuje tzv. Ředitelská akademie - výcvikový program pro ředitele (popř. vedoucí pracovníky). NOHA č.2: Osobnostní růst pedagogů zajišťuje program Osobnostní minimum pro pedagogické maximum. Jde o jednorázové školení pro celou sborovnu, jehož cílem je představit seberozvoj jako trvalou cestu k profesionalitě. Extrémní důraz je zde položen na kvalitu lektora a výběr nosných témat.


2) Pedagogický rozvoj - Centra kolegiální podpory

CKP jsou ryze praktickým nástrojem pro každodenní rozvoj pedagogické praxe. CKP stojí na třech nohou:

NOHA č.1: Organizační - každé CKP si organizuje svou činnost samostatně, ze strany MAP může využít finanční podporu a musí splňovat tzv. administrativní minimum.

NOHA č.2: Komunitní - CKP jsou především bezpečnou platformou pro kohokoliv, kdo chce přispívat k rozvoji tématu. CKP respektují základní principy komunitního plánování. NOHA č.3: Metodická - konečným cílem CKP je metodická podpora ve tvaru "NEXT DAY DELIVERY" - "doručení do druhého dne". Neznamená to, že neřešíme dlouhodobá témata, ale hlavním přínosem CKP je to, co si pedagog odnese ihned v kapse domů a zítra použije ve výuce.


3) Klíč k dítěti v MŠ: Individualizace

Jak vypadá "zamčené" dítě? Přes všechnu naši snahu zůstává uzavřené a nedotčené tím, co se mu snažíme nabídnout... A jestli to projevuje netečností nebo agresí je v podstatě jedno. U těch nejmenších se srdce zamyká, když nedokážeme objevit osobitý způsob, kterým dítě komunikuje a jedná. Klíčem na úrovni MŠ je tedy individualizace výuky.

4) Klíč k dítěti na ZŠ: Formativní přístup

Později, na základní škole, nastupuje jiný problém: hodnocení. Jedničky a pětky nemilosrdně svírají dětské prožívání směrem k výkonu a srovnávání navzájem. Mnohé talenty se tak ani nestihnou narodit, natož rozvinout. Přitom řešení není tak těžké, stačí si položit otázku: Co mám dítěti říct, abych mu nevzal radost z objevování? A na druhé straně, abych jej opravdu někam posunul - zformoval? Odtud odvozujeme formativní přístup (! ne jen hodnocení!) jako třetí pilíř MAP.


5) Klíč k výuce: Inovace napříč předměty

I kdyby se nám podařilo "odemknout" dětské srdce, čeká nás daleko náročnější úkol: Pokusit se vzbudit v dítěti opravdový zájem o to, co se učí. Toto "CO" žel silně souvisí s "JAK". Jinými slovy: Není přece jedno, jakou metodou učíme, není přece jedno, zda (a ve kterém předmětu!) používáme metody postavené na konstruktivismu nebo na empirismu! Že tomu nerozumíte? O to více potřebujeme, abychom našli jasný metodický přístup. Mnoho dnešních takzvaných "sporů" (např. mezi zastánci "klasické" a Hejného metody matematiky) je jen projev neochoty připustit si palčivé otázky jako:

Jak funguje lidské poznávání z hlediska neurověd (tzv. kognice)?

Jaký vliv má při tom motivace a emoční nasazení? Kde jsme odkázáni na zkušenost a kde na myšlenkovou konstrukci?

Co je pro člověka přirozené?


A pak ty nejtěžší dvě otázky:

Máme na základě těchto poznatků vyvinuté vzdělávací metody?

Pokud ano, jsme ochotni opustit ty staré ve prospěch nových?


NOHA č.1: Výzkum - spolupráce s VŠ a odborníky (filozofie-gnoseologie a hermeneutika, psychologie, sociologie, antropologie apod.)

NOHA č.2: Aplikace - inkubátor metod, nové metody: popis, dokumentace, portfolia

NOHA č.3: Revize - měření výsledků a zpětný feed do výzkumu (Noha 1)


6) Klíč ke komunitě: vztahy a informace

I kdyby se nám podařilo vyvinout opravdu účinné vzdělávací metody, nebude nám to nic platné, pokud nedokážeme do hry zapojit rodiče a laickou veřejnost. To jsou totiž nutně také "koncoví uživatelé". Nejtěžším úkolem na tomto poli je zvládání předsudků a šíření korektních informací. V tomto směru je samotný projekt MAP komunitní platformou, která již sdružuje žáky, rodiče, školy, učitele, ředitele, samosprávu a neziskový sektor. Chybí nám ale prostředí většího zájmu a spolupráce mezi těmito skupinami. V tomto potřebujeme především budovat vztahy, komunikovat a dbát na korektní práci s informacemi.


7) Strategické plánování

I kdybychom dosáhli všech pilířů, bez strategie budeme navěky neúspěšnými reformátory. Co, kdy a v jakém pořadí začít dělat? A proč to máme dělat? Které cesty vedou k cíli a které jsou jen slepými uličkami? Na tyto otázky dokáže odpovědět jen opravdová strategie. Nejde jen o strategie místní školy nebo zájmových skupin, ale o strategické plánování na celostátní úrovni. "Založeno" tam máme dobře, stačí si projít dění kolem nově plánované celostátní strategie vzdělávání nazvané 2030+ http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-2030

Ale bude to stačit? Nalezne tato strategie ozvuk v řadách ředitelů a učitelů?



31 views